Návrat do Česka s mezipřistáním ve Vídni

Tak a je to tu - šest měsíců uteklo jako voda a já se vracím domů do Česka. Ale ne na dlouho. Tentokrát se v Česku moc neohřeji. Za pár dní mě čeká vytoužená dovolená na Kubě a v polovině ledna se zase vracím na Mallorku.
Minulý rok jsem se během návratu do Česka zastavila na pár dní v Barceloně a poznala i Gironu a kláštěr Montserrat, tento rok se vracím přes Vídeň, kde jsem se rozhodla strávit dva dny. Naposledy jsem byla ve Vídni asi před třinácti lety se školou a jediné, co si z toho pamatuji, je návštěva pohřebního muzea. Nyní jsem si chtěla udělat vlastní představu o Vídni. V pátek jsem se prošla po známé nákupní zóně Mariahilferstrasse (Tady by se nakupovalo na vánoce. Bohužel jsem neměla ani nejmenší chuť prolézat všechny ty obchody). Dnes po snídani jsem se vydala nejdříve do Schönbrunnu, kde jsem se prošla po zahradě. Bohužel nepřálo počasí na pěkné fotky s modrou oblohou.
Následoval přesun metrem do centra k Státní opeře a Stephansdomu. Kousek za dómem, který je bohužel částečně přikryt lešením, jsem objevila sushibar, kde nabízeli levné menu. Za 7,50 € jsem si mohla v bufetu nabrat, co jsem chtěla a kolik jsem chtěla. Tak jsem vyzkoušela i to sushi. Fanoušek sushi se ze mě asi nestane. Už jsem jedla lepší pokrmy. Ale najedla jsem se pořádně.
Následovala cesta k, podle mě, architektonickému skvostu - Hundertwasserhaus. Tedy k dvěma budovám od Fridricha Hundertwassera. Trochu mi ten styl připomněl moji návštěvu Casa Milá v Barceloně. Barevná fasáda a nepravidelné tvary. Když se tak zpětně ohlédnu, tak se mi tahle zastávka líbila asi nejvíce.
Následoval návrat zpět do centra. U Hofburgu (sídlo rakouského prezidenta) zrovna byla nějaká přehlídka vojenské techniky s programem. Přesunula jsem se zpět na Mariahilferstrasse. Ani teď mě nezachvátila nákupní horečka, pokud nepočítám nákup Mozartových koulí (to není žádná sprosťárna, ale typický suvenýr. Čokoládové kuličky plněné marcipánem.).
A pak hurá na pokoj Hostalu v Geblergasse. Internet. TV a teď hurá do hajan. Nohy mě pěkně bolí.
A zítra již přesun do ČR. Tak ať svítí slunce a moc nemrzne. Přijede holka z tropů:-).

Odpolední procházka po kopcích nad Canyamelem

Tak už i na Mallorku dorazila zima. No ne taková jako teď panuje v Česku, ale ty tam jsou dny kdy jsem se válela hodiny na pláži a procházela jsem se v tričkách bez rukávů. Slunce sice svítí, ale vítr je studený. Řekla bych, že tu máme takové příjemné babí léto. Příjemné hlavně pro turisty, já jsem zmrzlá jako h.... Aby ne, po měsících nepřetržitého pocení se je to opravdu nezvyk. Minulý rok jsem se v moři koupala ještě 21. října, tento rok to bylo v pondělí 12. října. Moře je sice ještě teplé, ale vzduch je chladný.
Včera jsem se vydala na jednu z posledních výprav s fotákem po okolí. Už nějakou dobu mě zajímala věž na jednom kopci nad Canyamelem, která je vidět i z Cala Ratjady. Tak jsem se autobusem vydala do Canyamelu a odtud hurá na průzkumnou cestu do kopců. Kupodivu nebylo vůbec těžké najít cestičku v lese a dokonce jsem nebyla jediná, kdo se tudy vydal. Dostala jsem se až k věži a naskytl se mi další z kráných pohledů na místní pobřeží.
Nějak se mi nechce o tom rozepisovat. Tady jsou fotky.

Tornádo v Cala Ratjadě

Dnes o půl deváté ráno se mi splnil sen – konečně jsem viděla na vlastní oči tornádo, které se mi podařilo i vyfotit. Stačilo být ve správnou chvíli na správném místě.

A jak k tomu došlo? Vydala jsem se koupit si čerstvou bagetu (toustový chleba na snídani nemůžu po téměř půl roce ani vidět) do jednoho z obchůdků nedaleko hotelu. Na obloze seděl obrovský tmavý mrak. No ne ani mrak, spíš mračno (meteorologové prominou moje nepřesné vyjadřování). Jak jsem si tak prohlížela tento zajímavý mrak zatímco jsem šla do obchodu, tak se mi zrak zastavil na nezvykle světlejším pruhu, který se pohyboval. No a jelikož se nacházíme v období, kdy se u Mallorky občas nějaké to tornádo objeví (jak jsem se již zmiňovala v jednom z předchozích příspěvků), tak jsem se otočila na patě a letěla do hotelu pro foťák. Pak jsem vylezla na nevyšší místo na terase (ještě před týdnem jsem se tu proháněla se smetákem a mopem) s nadějí, že to, co jsem viděla bylo tornádo. A ono to tornádo bylo. Odhadem, tak 1 km od pobřeží se nad mořem jedno vytvořilo. Síla F0, takže, kdyby dorazilo na pevninu, tak by noc škod nenadělalo. Za chvíli se na okamžik vytvořilo další tornádo, to ale bylo tak slabé, že za chvíli zase zmizelo.

Jak se tak to tornádo šinulo směr canyamelský poloostrov, tak jsem se vydala s foťákem rychle do přístavu, odkud bych měla lepší výhled. Než jsem tam ale během dvou minut doběhla, tak se tornádo rozplynulo. Ještě jsem nějakou dobu čekala, jestli se nevytvoří další. Po více než půlhodině jsem to vzdala a konečně si šla koupit tu bagetu na snídani.

Přesto jsem stále ve střehu a každou chvíli kontroluji oblohu.

Dovolená

Jak ten čas letí. V neděli jsem měla poslední pracovní den. A teď si již vychutnávám zaslouženou dovolenou. Samozřejmě, že placenou. Počasí se umoudřilo a v já jsem se v pondělí vypravila dopoledne na pláž. Jaké blaho vychutnat si dopoledne tímto způsobem. Budíka na půl sedmou jsem po několika měsících přetočila na půl devátou (preventivně, abych neprospala celý den). Koupila jsem si permanentku do fitka v jednom hotelu (v ceně mám i bazén s jakuzi, saunu, turecké lázně, squash a bůhví co ještě) a společně s Jitkou a teď i Renčou se chodím za večer odreagovat.
Konec sezony je na spadnutí. Minulý týden odjeli kluci z kapely a v sobotu zavřel y Keops a Physical. Takže na zábavu tu zbylo jen Bolero.
Tento víkend tu v přístavu proběhne slavnost "Llampuga", což je taková prezentace několika restaurací, co dokážou udělat za pokrm z makrely (llampuga=makrela). Takže se v neděli pěkně napapám:-). Ne, že bych denně nepapala. Dnes jsem si udělala paellu.

Jo ty fotky úplňku jsem udělala v neděli a stálo mě to několik svědivých kousanců od komárů. Ti se tu vyrojili po několika denních deštích.