První dny v Cala Ratjadě

Máme 18. dubna večer a já si užívám třetí den na Mallorce. Slunce sice svítí, ale studený větřík ještě neumožňuje výpravu na pláž v plavkách, takže ještě nějakou dobu budu vypadat jako bledá německá tvář (pro ty, kteří vidí tento blog poprvé, Cala Ratjada je oblíbeným letoviskem Němců.

Cesta na dovolenkový ostrov byla opět zdlouhavá – hlavně čekání na let na mnichovském letišti. Na rozdíl od minulého roku, kdy jsem měla jisté před příjezdem pouze ubytování (a to docela z ruky), tento rok jsem jela i za jistou prací. Bydlím a pracuji v dvouhvězdičkovém hostalu Cas Bombu, který vlastní místní Mallorquinci. Pokojíček je malý, ale útulný a jedinou vadou na něm (kromě momentální zimy) je jen to, že tam nedosáhne wifi, takže na internet chodím buď na střešní terasu, odkud je úžasný výhled na okolní krajinu se siluetou nedaleké zříceniny hradu v Capdepeře, nebo do kuchyně v přízemí.

Vzhledem k tomu, že sezona je začátek sezony, celý hotel se po zimě uklízí, takže mou prozatímní náplní práce je úklid pokojů po malování a jejich příprava pro klienty. Zatím jsme tu na to dvě – já a paní pocházející z Uruguaje. Tentokrát to vypadá, že moje pracovní doba nebude náročná (6x6 hodin, neděle 4 hodiny práce) a zbude mi dostatek času na užívání slunce a pohody. Jedinou nevýhodou je snad jen to, že nemám volný den.

Druhý den jsem měla ještě volno, tak jsem se vydala na Cala Mesquidu a poté vylezla na Puig San Jaume, odkud byl opět úžasný výhled na poloostrov s majákem, Cala Mesquidu a dokonce i na Menorku, kterou přikrývala peřina mračen.