Včera jsem využila další zkrácené pracovní doby k výpravě za poznáním po okolí. 
A samozřejmě s foťákem. Mým cílem bylo dojít minimálně k pláži Cala Torta, která se skrývá za útesy za Cala Mesquidou. Ovšem mým vytouženým cílem byla strážní věž, kterou jsem viděla z San Jaumelu při nedávném šplnání po místních kopcích. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, jak daleko strážní věž je (z mapy se to dá jen odhadnout, ale skutečnost je často jiná vzhledem k již zmíněným zrádnostem místních cest), vydala jsem se na autobus směr Cala Mesquida, abych si ušetřila hodinku cesty lesem přes kopec.Ve čtvrt na dvě jsem byla na místě a int
uitivně jsem vyrazila hledat stezku ke Cala Torta. Ta vedla po skalnatém pobřeží. Šplhala jsem do kopce a z 
kopce a pokaždé se mi naskytl zajímavější pohled na krajinu pode mnou. Asi za hodinu jsem se ocitla na útesu nad Cala Torta. Z původního plánu chvíli se tam opalovat jsem upustila. Pláž mě zrovna nenadchla. Jeden stánek s občerstvením a připravená strážní věž pro socorristy (záchranáře). A docela slušný počet převážně místních vystavujících svá těla žhnoucímu slunci.
Tak jsem se vydala dál po pobřežní stezce. Po překonání dalších asi dvou podobných pláží jsem měla konečně strážní věž nadosah.
Kulatá kamenná věž pos
tavená patrně ve středověku, aby chránila pobřeží před piráty (podle zbytku kovového děla na střeše) je v docela zachovalém stavu. Po točitých schodech a malém žebříku se lze dostat na její vrchol (to bylo pro mě takovým malým bobříkem odvahy, protože ten žebřík byl docela strmý a ještě pofidérně ukotvený). Z vrcholu se naskytl další úžasný pohled na okolní krajinu.
Vzhledem k tom
u, že bylo půl páté, schovala jsem foťák (to focení po cestě mi zabralo dost času) a vyrazila zpět. Zvláštní bylo, že tak jak jsem lehce našla předtím všechny pěšiny po skalnatém pobřeží, zpět jsem šla po jiných stezkách.
Za hodinu a půl jsem byla opět v Cala Mesquidě a tajně jsem doufala, že pojede nějaký bus. Šlapat další hodinku se mi fakt nechtělo. Autobus jel. A já jsem si pěkně zasprintovala, abych jej vůbec stihla. Schvácená jsem dosedla na sedalo busu a nechala se odvézt domů.
Kromě hromady fotek, které budu upravovat ještě další týden, jsem si z výletu dovezla i slušně připálená ramena.
uitivně jsem vyrazila hledat stezku ke Cala Torta. Ta vedla po skalnatém pobřeží. Šplhala jsem do kopce a z 
kopce a pokaždé se mi naskytl zajímavější pohled na krajinu pode mnou. Asi za hodinu jsem se ocitla na útesu nad Cala Torta. Z původního plánu chvíli se tam opalovat jsem upustila. Pláž mě zrovna nenadchla. Jeden stánek s občerstvením a připravená strážní věž pro socorristy (záchranáře). A docela slušný počet převážně místních vystavujících svá těla žhnoucímu slunci.Tak jsem se vydala dál po pobřežní stezce. Po překonání dalších asi dvou podobných pláží jsem měla konečně strážní věž nadosah.
Kulatá kamenná věž pos
tavená patrně ve středověku, aby chránila pobřeží před piráty (podle zbytku kovového děla na střeše) je v docela zachovalém stavu. Po točitých schodech a malém žebříku se lze dostat na její vrchol (to bylo pro mě takovým malým bobříkem odvahy, protože ten žebřík byl docela strmý a ještě pofidérně ukotvený). Z vrcholu se naskytl další úžasný pohled na okolní krajinu.Vzhledem k tom
u, že bylo půl páté, schovala jsem foťák (to focení po cestě mi zabralo dost času) a vyrazila zpět. Zvláštní bylo, že tak jak jsem lehce našla předtím všechny pěšiny po skalnatém pobřeží, zpět jsem šla po jiných stezkách.
Za hodinu a půl jsem byla opět v Cala Mesquidě a tajně jsem doufala, že pojede nějaký bus. Šlapat další hodinku se mi fakt nechtělo. Autobus jel. A já jsem si pěkně zasprintovala, abych jej vůbec stihla. Schvácená jsem dosedla na sedalo busu a nechala se odvézt domů.
Kromě hromady fotek, které budu upravovat ještě další týden, jsem si z výletu dovezla i slušně připálená ramena.
Žádné komentáře:
Okomentovat