O tom, jak to dosud bylo s mojí prací

Tak až do dneška jsem zastávala práci pokojské. Společně s Estellou jsem začínala v osm ráno zametením vstupní haly a utřením prachu. Následoval úklid těch pokojů, které po zimě ještě čekaly na uvedení do čistoty (hlavně úklid těch, kde se předělávala koupelna, stál za to. Hlavně pro nás alergiky). V 11 jsme dostaly svačinu (či snídani, jak se tomu tady říká. Pro mě již druhou snídani, neboť něco málo sním deset minut před začátkem práce) a pak už hurá na úklid pokojů, které okupují klienti. ze začátku těch pokojů nebylo mnoho, tak jsme končily zase úklidem těch zaneřáděných místností, ale od včerejška už máme obsazeno více než polovinu hotelu, tak je to docela maraton. Hlavně když ta skupina osmnácti (nebo kolika - okupují celé třetí patro) pařbychtivých čtyřicátníků vyspává až do oběda a my končíme s úklidem ve dvě. Tento týden počasí nepřeje pláži, navíc jsem lehce nachlazená z průvanu ve fitku, tak jsem dva dny prospala a probendila sledováním Přátel.
Zítra ale nastupuje Annia (Kubánka) a já bych měla konečně dělat to, co mi bylo původně slibováno - pomáhat Antoniovi (otec šéfů, asi 80 letý) s přípravou snídaní. Což ale znamená, že se moje pracovní doba posouvá z osmi na sedm ráno. Což ale také znamená, že skončím v jednu, v neděli již v jedenáct.