O vyčerpávající sobotě

Minulý rok se v Cala Ratjadě otevřela nová diskotéka Keops, a tím se vytvořil trojúhelník diskoték v okruhu jen několika metrů čtverečních. Takže během jednoho večera lze velmi snadno přecházet z jednoho podniku do druhého a hledat známé a přátele a třeba i vyhovující hudbu.

Minulý rok jsem se zúčastnila otevíračky Keopsu a hned se stal mojí „domovskou“ diskotékou. V Boleru je totiž přecpáno německými turisty a je tam hrozný vzduch, nehledě na kapelu, která tam hraje již několik let pořád to samé a je spíše pro starší ročníky. Physikal je sice již lepší, ale zatím tam nemám známé a musela bych platit vstupné.

Tuto sobotu slavil Keops roční výročí a u toho jsem samozřejmě nemohla chybět. S Mončou, Janou a Sandrou jsme vyrazily nejdříve na mojito do Coconaru (který slavil společně s Keopsem). Vzhledem k dobré muzice a dobré náladě jsme tam seděly až do půl druhé a pak hurá do Keopsu, kde bylo solidně narváno. Součástí programu byla i uruguayská kapela, která tam občas hraje a s jejímž zpěvákem jsem se v Keopsu seznámila ve čtvrtek (zahrál mi i oblíbeného Rickyho Martina), a také dvě tanečnice a tanečník, kteří občas trochu zakroutili zadkem.

S holkami jsme zabrali nakonec místo na schodech nad všemi lidmi a pořádně to rozjely. Marcelo (jeden z majitelů diska) na nás po chvíli zacílil jeden z reflektorů a rázem jsme se z nás staly gogo tanečnice J (ovšem bez sexy oblečků). Pařba to byla dost vydařená. Odcházela jsem před zavíjačkou. Předtím jsem ještě dostala kousek zákusku a sklenku šampaňského.

Zbytek času před nástupem do práce jsem využila procházkou po pobřeží a focením postupného rozednívání.

První dvě hodiny v práci docela ušly, ale jakmile jsem se vyšplhala se všemi věcmi do svého rajónu, padla na mě únava. Ještě štěstí, že čas ubíhal tak rychle. V jednu hodinu jsem měla padla a šla se konečně na chvíli vyspat. Ale jen na chvíli, protože v sedm hodin jsem měla být v La Stradě, kde mě čekaly minimálně dvě hodiny roznášení piva.

Abych uvedla do obrazu, tak La Strada je bar, kde se přenášejí fotbalové zápasy, hlavně německé ligy, a kam chodí hlavně residenti. Majitel Roland jej otevírá jen na dobu fotbalových zápasů. Chvíli tam pracovala Jana, ale pak si našla práci na plný úvazek, tak mi dala tip. A jelikož jsem uvažovala, že bych si našla ještě nějakou práci na zkrácenou dobu, tak jsem se tam šla zeptat. Jedná se o nárazovou, tak 2x týdně a dostanu na ruku 8 €/hod + spropitné. Takže jsem si včera vydělala 32 €, dostala jsem i večeři a po jedenácté večer, kdy se noční život v Cala Ratjadě opět začínal, jsem sebou švihla o postel, abych se konečně pořádně vyspala. Sobota to byla sice vyčerpávající, ale parádní.

Středověká slavnost v Capdepeře 2009

Rok se s rokem sešel a v Capdepeře se od pátku 15. do neděle 17. května konala opět středověká slavnost. A jak to vypadalo? Uzoučké uličky olemovány stánky s uměleckými předměty, a to především bižuterií a oblečením v etnostylu, dále pak stánky s domácími sýry a uzeninami, sladkostmi a nemohly chybět ani stánky s rychlým občerstvením. Od německých bratwurstů, přes mallorské špízy, po marokánské dobroty, jejichž názvy neznám. Důležitou roli hrál i stánek s francouzskými palačinkami, který byl v neustálém obležení mlsných jazyků (včetně mého).

Do Capdepery jsem se vydala hned v pátek odpoledně. Zrovna se dochystávaly poslední stánky. Fernando tam měl opět taky jeden, takže jsem se pak večer zadarmo najedla a napila. Ale vzhledem k nachlazení, které mi komplikuje život už týden, jsem se dlouho nezdržela.

V práci e situace pomalu ustaluje, co se pracovního zařazení týká. Takže od sedmi do osmi pomáhám připravovat snídaně. Mým úkolem je připravit nějaký salát. Během té doby i posnídám a pak hurá zamést a umýt ppodlahu ve vstupní hale. Od devíti do jedné pak uklízím pokoje na střeše, což je třetí patro a čtyři pokoje ve čtvrtém patře. To, co nestihnu pak dodělá Estella a Annia, které dělají od devíti do tří.

O tom, jak to dosud bylo s mojí prací

Tak až do dneška jsem zastávala práci pokojské. Společně s Estellou jsem začínala v osm ráno zametením vstupní haly a utřením prachu. Následoval úklid těch pokojů, které po zimě ještě čekaly na uvedení do čistoty (hlavně úklid těch, kde se předělávala koupelna, stál za to. Hlavně pro nás alergiky). V 11 jsme dostaly svačinu (či snídani, jak se tomu tady říká. Pro mě již druhou snídani, neboť něco málo sním deset minut před začátkem práce) a pak už hurá na úklid pokojů, které okupují klienti. ze začátku těch pokojů nebylo mnoho, tak jsme končily zase úklidem těch zaneřáděných místností, ale od včerejška už máme obsazeno více než polovinu hotelu, tak je to docela maraton. Hlavně když ta skupina osmnácti (nebo kolika - okupují celé třetí patro) pařbychtivých čtyřicátníků vyspává až do oběda a my končíme s úklidem ve dvě. Tento týden počasí nepřeje pláži, navíc jsem lehce nachlazená z průvanu ve fitku, tak jsem dva dny prospala a probendila sledováním Přátel.
Zítra ale nastupuje Annia (Kubánka) a já bych měla konečně dělat to, co mi bylo původně slibováno - pomáhat Antoniovi (otec šéfů, asi 80 letý) s přípravou snídaní. Což ale znamená, že se moje pracovní doba posouvá z osmi na sedm ráno. Což ale také znamená, že skončím v jednu, v neděli již v jedenáct.

Nedělní výlet ke strážní věži

Včera jsem využila další zkrácené pracovní doby k výpravě za poznáním po okolí. A samozřejmě s foťákem. Mým cílem bylo dojít minimálně k pláži Cala Torta, která se skrývá za útesy za Cala Mesquidou. Ovšem mým vytouženým cílem byla strážní věž, kterou jsem viděla z San Jaumelu při nedávném šplnání po místních kopcích. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, jak daleko strážní věž je (z mapy se to dá jen odhadnout, ale skutečnost je často jiná vzhledem k již zmíněným zrádnostem místních cest), vydala jsem se na autobus směr Cala Mesquida, abych si ušetřila hodinku cesty lesem přes kopec.

Ve čtvrt na dvě jsem byla na místě a intuitivně jsem vyrazila hledat stezku ke Cala Torta. Ta vedla po skalnatém pobřeží. Šplhala jsem do kopce a z kopce a pokaždé se mi naskytl zajímavější pohled na krajinu pode mnou. Asi za hodinu jsem se ocitla na útesu nad Cala Torta. Z původního plánu chvíli se tam opalovat jsem upustila. Pláž mě zrovna nenadchla. Jeden stánek s občerstvením a připravená strážní věž pro socorristy (záchranáře). A docela slušný počet převážně místních vystavujících svá těla žhnoucímu slunci.
Tak jsem se vydala dál po pobřežní stezce. Po překonání dalších asi dvou podobných pláží jsem měla konečně strážní věž nadosah. Kulatá kamenná věž postavená patrně ve středověku, aby chránila pobřeží před piráty (podle zbytku kovového děla na střeše) je v docela zachovalém stavu. Po točitých schodech a malém žebříku se lze dostat na její vrchol (to bylo pro mě takovým malým bobříkem odvahy, protože ten žebřík byl docela strmý a ještě pofidérně ukotvený). Z vrcholu se naskytl další úžasný pohled na okolní krajinu.
Vzhledem k tomu, že bylo půl páté, schovala jsem foťák (to focení po cestě mi zabralo dost času) a vyrazila zpět. Zvláštní bylo, že tak jak jsem lehce našla předtím všechny pěšiny po skalnatém pobřeží, zpět jsem šla po jiných stezkách.
Za hodinu a půl jsem byla opět v Cala Mesquidě a tajně jsem doufala, že pojede nějaký bus. Šlapat další hodinku se mi fakt nechtělo. Autobus jel. A já jsem si pěkně zasprintovala, abych jej vůbec stihla. Schvácená jsem dosedla na sedalo busu a nechala se odvézt domů.
Kromě hromady fotek, které budu upravovat ještě další týden, jsem si z výletu dovezla i slušně připálená ramena.

1.máj - den pracovního klidu

Je tu 1. máj - svátek práce a oficiální začátek turistické sezony na Mallorce. Ovšem začátek deštivý. Což by mi až tak nevadilo, kdybych neměla volno. Tomeu (šéf) jede totiž podle španělského zákoníku práce, který určuje státní svátky dnem pracovního klidu. Prý je to tento rok novinka. Takže místo šůdrování pokojů si teď v klidu surfuji po internetu a vymýšlím, co se zbytkem dne.
Kdyby byla předpověď počasí příznivější, jela bych někam na výlet (dokonce jsem si natočila budíka na 6:45, abych mohla, v případě, že by se meteorologové sekli, vyrazit na autobus do Palmy. Po rozhrnutí záclony se moje naděje rozplynula a já jsem sebou zase švihla o postel. Takže se půjdu podívat po buticích, zajdu opět do fitka, taky bych se mohla podívat na španělskou gramatiku a v noci mě čeká otevíračka diskotéky Keops.