Jelikož máme nyní v hotelu málo klientů, tak je i méně práce a každá jsme dostala 2 dny dovolenou.
Konečně můžu jet na nákupy do Palmy. Ten první volný den jsem ale využila k cestování a poznávání nových krás Španělska (do Palmy pojedu v úterý).
Cena lístků sice nehorázná, ale za levněji už to nešlo (jedině, že bych si koupila nafukovací člun a průliv přepádlovala). Naštěstí jsem mohla využít slevy pro rezidenty a tak jsem místo 120 € zaplatila polovinu. Na vysvětlenou: rezidentem je ten, kdo ve Španělsku žije trvale, nebo má N.I.E. (identifikační číslo pro cizince), což je v mém případě. Turisti, co přijedou na dovču zacálují plnou palbu. 
Tak jsem v neděli po deváté ráno opustila Mallorku a rychlolodí se přesunula do Ciutadelly na Menorce. S sebou samozřejmě nepostradatelný foťák.
O hodinu a něco později jsem valila oči na tu krásu. Ciutadella bývala centrem ostrovní aristokracie a církevních hodnostářů, což se podepsalo na jejím vzhledu. Malé měšťanské domky střídají bohatě zdobené vily s balkony. Uličky starého města se klikatí různými směry a nabízejí potřebný stín. Vše v Ciutadelle hraje barvami. Jednotlivé domky se totiž od sebe barevně odlišují. Nejimpozantnější ale je okolí přístavu. Ciutadella totiž stojí na břehu úzkého zálivu a jednotlivé domy se terasovitě zdvihají. Na úrovni moře jsou četné bary a restaurace. Ovšem nepřehlédnutelnými dominantami jsou radnice a katedrála, které si trůní na kopci nad přístavem.
Co mě na Ciutadelle ještě zaujalo, byl klid, který tam panoval. Město nebylo přecpáno turisty, takže jsem se během procházky nemusela před nikoho cpát a nikomu uhýbat a mohla jsem si vychutnat krásný slunečný den. 
Na jižní straně zálivu je malá strážní věž, která je postavená ve stejném stylu jako španělské koloniální opevnění v zámoří. Kruhová pevnost postavená na skále dnes slouží jako muzeum. Ve skále u strážní věže je vytesaná malá jeskyňka vedoucí k moři. Vzhledem k odpadkům a toaletnímu papíru a faktu, že jsem si nebyla jistá, do čeho, nebo na koho bych šlápla, jsem upustila od objevitelských záměrů.
O půl třetí jsem se vydala do přístaviště poobědvat. Dala jsem si výborné calamares a la romana s hranolkami a salátem a pak se vydala na obhlídku severního pobřeží.
Šla jsem po nové stezce po pobřeží, z jedné strany útesy, z druhé strany vilky různých stylů. 
V některých případech si architekti opravdu vyhráli. Během cesty jsem objevila další uměle vytesanou jeskyňku vedoucí na útes nad mořem. Tu jsem se ale již vydala objevovat.
Došla jsem až k dalšímu zálivu a pak to vzhledem k pokročilé hodině otočila zpět.
Poslední hodinu do „odletu“ naší tryskové lodi jsem strávila bloumáním uličkami starého města. A proč do říkám do odletu? V přístavu je totiž postavený tzv. terminál pro přijíždějící a odjíždějící pasažéry, který opravdu připomíná terminál na letišti.
Po sedmé večer jsem již opět seděla v podpalubí Balear Jetu a mířila zpět na Mallorku.
¡Qué buen día!
