Minulý rok se mi to vyhnulo, tento rok již ne – návštěva lékaře. Důvod? Chřipka. Chřipka, o které tu bylo poslední dobou slyšet na každém kroku. Dokonce se šířily i fámy o té obávané prasečí variantě. Přesto prasečí chřipka (já jí budu vzhledem k prvotnímu výskytu říkat mexická) dorazila i na Mallorku, takže se nelze divit, že tu panuje trošku nervozita.
Mě ale napadla obyčejná chřipka, na kterou zabral obyčejný paralen (tady paracetamol). A jelikož jsem byla natolik slabá, že bych dva pytle s ručníky do třetího patra nevytáhla (navíc pracovat v třicetistupňových vedrech taky vyžaduje kondici), tak jsem musela k doktorovi pro neschopenku.
Již na začátku pobytu jsem si naštěstí vyřídila zdravotní průkazku (stačí NIE, potvrzení o tom, že tu bydlím a pracovní smlouva), takže vyšetření bylo zdarma a dokonce jsem ani neplatila plnou cenu paracetamolu. Ti, co ale nemají tuto zdravotní kartičku (nebo kartičku uznávanou v EU, co máme i v ČR), tak za návštěvu lékaře vysolí 75€. A to ještě nevím, kolik si účtují soukromí lékaři, já jsem šla na zdravotní středisko, které se tu jmenuje „Casa del mar“.
A jak návštěva lékaře probíhala? Přišla jsem na středisko, na recepci si mě dali do počítače a už jsem čekala, až přijde nějaký lékař (tady chodí nejdříve na 9 hodin). Lékař mě vyšetřil, předepsal lék a posla domů. Neschopenku a uschopnění mi pak dali až při kontrole, na kterou jsem dostala časovku k jinému doktorovi.
Celkově je španělský zdravotní systém zvláštní. Tady musíte jít nejdříve ke klasickému doktorovi i když potřebujete např. na gyndu a on vás pak pošle na nějakou gyndu a když máte problém, tak máte smůlu. Na vše se musíte objednat. Prý je to jinak u těch, kteří si navíc platí ještě další zdravotní pojištění. No, lepší být zdravá a nemuset se zabývat tou nelogičností.
Plusem celé chřipkové epizody je to, že jsem se dnes dostala do riflí, které jsem naposledy oblékla na konci minulé sezony.
